Infravytápění je možná překvapivě jedním z nejstarších způsobů vytápění. Najdeme jej už kupříkladu u obyčejného ohniště, kdy dochází k citelnému sálání tepla z ohně a také z kamenů, kterými je ohniště obloženo. V Číně již v 11. stol před n.l. bylo užíváno teplo spalin k vyhřívání podlah a ploch pro spaní, případně i stěn. Povrchy těchto ploch byly tvořeny nepálenými cihlami nebo kameny. Zde nutno podotknout, že tyto materiály jsou díky vysoké hodnotě emisivity (okolo 0,9) ideálními přirozenými sálavými zdroji tepla. V zásadě stejný způsob vytápění by bylo možné nalézt ve starověkém Řecku a Římě, ale také v mnoha jiných oblastech. Z toho je vidět, že sálavé vytápění si získalo velikou oblibu. V oblasti Římského impéria se používalo podlahové vytápění ve formě tzv. hypokaustů. Ten byl tvořen kanály pro spaliny, které procházely pod podlaho, ať už v lázních či vilách. Svrchní vrstva byla opět tvořena materiály na keramické bázi. Jelikož se jednalo o luxusní záležitost, došlo po úpadku Římského impéria k jejich vymizení.
Nicméně sálavé vytápění se opět uchytilo, protože se začala používat uzavřená ohniště, která byla tvořena buď z hlíny, nebo později z keramických materiálů. Zde se již začínají objevovat dobře známá kachlová kamna, která se nacházela v každém domě. Umístění bývalo v hlavní světnici, která byla běžně jedinou vytápěnou místností, ve které rodiny žily celou zimu pospolu. Kachlová kamna dodnes můžeme vidět na zámcích, kde byla naprosto nepostradatelná. Šlechta si na zámcích potrpěla na prostorné sály, salónky a veliká okna. Rovněž rozloha zámků je značná. Aby bylo v takových prostorech dosaženo přijatelného tepelného komfortu, tak nezbývalo než používat sálavé vytápění, které vyzařuje teplo na všechny předměty v místnosti. Vzduch se pak ohřívá od těchto předmětů. Pokud by se vytápělo kupříkladu teplovodními radiátory, docházelo by k rychlému úniku tepla ke stropu místnosti a trvalo by tedy velice dlouho, než by se podařilo místnost vyhřát. Tato kamna bývala běžně umístěna u stěn místnosti a přikládalo se do nich z chodeb, aby nebylo panstvo rušeno. Také se tím předešlo zaprášení vytápěného prostoru.
Infračervené paprsky byly poprvé vědecky popsány Williamem Herschelem, který své výsledky publikoval roku 1800 a paprsky pojmenoval jako tepelné. Tím se otevřelo nové pole výzkumu, začala být zkoumána emisivita látek a rozšířily se značně vědecké poznatky v oboru termiky.
V současné době máme k dispozici způsob vytápění, který je ověřený alespoň třemi tisíci let zkušeností. Zatímco princip se nezměnil, došlo v případě elektrických sálavých zářičů ke změně zdroje tepla. Nyní je jím elektrická energie, díky které je možné umístit sálavé vytápění do libovolné místnosti v domě. Odpadly starosti s regulací vytápění, protože se o vše postará elektronika. Díky technologického pokroku se podařilo odstranit všechny starosti spojené s infravytápěním, čímž se stalo luxusem dostupným pro všechny.
